Strašická Pohodovka

U příležitosti svátku státnosti se ve Strašicích konaly oslavy, jejichž součástí byl i náš koncert. Všichni jsme se na akci moc těšili, protože na domácím jevišti jsme už nehráli dlouho. Měli jsme trošku obavy o návštěvnost, protože se zase trochu zhoršuje pandemická situace, ale podařilo se nám dovolat se do živého rádiového vysílání a tak jsme pozvali i posluchače rozhlasové stanice Plzeň. Doufáme, že se koncert líbil posluchačům stejně  jako nám.  

                                                                                                                                              (m)

              Na sobotu, 25. září jsme dostali pozvání od hasičů z Hostomic. Chystají prý  na náměstí přátelské sousedské posezení, které by si přáli okořenit několika lákadly pro návštěvníky. Jednalo se o skvělé pivo Fabián z místního pivovaru, stánek s dobrotami od firmy „Kačena“ a součástí této akce měla být i soutěž o nejlepší pečenou kachnu s knedlíkem a se zelím. Jako porotce byl pozván i  kuchařsko-gastronomický mág a šéfkuchař pražského kulinářského institutu pan Zdeněk Marcín. No a Strašická Pohodovka měla přivézt na hostomické náměstí k dalšímu oživení akce své písničky.  Samozřejmě, že jsme neřekli ne a v sobotu už v poledne jsme se chystali na hostomickém náměstí k produkci. Počasí nám přálo a tak se sešlo i početné obecenstvo. Sice nás trošku mrzelo, že jsme nedostali alespoň jednoho  zástupce kapely  mezi porotce soutěže 🙂 , ale i tak se akce vydařila. Několik obrázků z této akce

                                                                                                                                    (m)

 

18.září se uskutečnilo pravidelné setkání pod Rokycanskou věží. Součástí tohoto setkání je už od roku 2012 i vystoupení Strašické Pohodovky. Tenkrát nás pořadatelé neprozřetelně nechali vystoupit na hlavním jevišti. Nevím, jestli to tenkrát způsobil mocný tón tuby našeho Milánka, nebo zda má ohnutou korouhvičku na radniční věži na svědomí bouřlivý potlesk posluchačů. V každém případě ji potom museli pracně narovnávat a pokud vím, tak se do té výšky nikomu moc nechtělo. Ještě aby tu opravu nechtěli po nás!  Od té doby hrajeme raději buď na Malém náměstí, nebo v komorním prostředí dvora pod knihovnou. Tam žádné věže nejsou. V každém případě si nás posluchači najdou i tam a my všem  za to děkujeme.  Děkujeme jim spoustou písniček, které  z přivážíme z lůna Brdských lesů. Moc nás těší, že v obecenstvu stále častěji vídáme známé tváře  příznivců (a je jich stále víc), kteří za námi jezdí pravidelně, často i z velké dálky.  Děkujeme za přízeň a těšíme se příště na shledanou.  Několik fotografií z této akce  (m)

7. srpna jsme vyrazili na Vitinku. To je nevelká víska asi 5 km na severoseverozápad od Rokycan. Vitinští mají spřátelenou obec Chýně, která se nachází na západním okraji Prahy. Také by se dalo říci, že Praha je východním předměstím obce Chýně. V každém případě si  Chýňáci a Chýňačky udělali výlet na Vitinku, kde je Vitiňáci s Vitiňačkami přivítali v místním sále  s otevřenou náručí, pohoštěním a Pohodovkou na jevišti. Příjemné prostředí, prima nálada, milí lidé, vzorná obsluha, vydařená akce. A to nemyslím jen z našeho pohledu. Z několika rozhovorů s účastníky zájezdu i s organizátory můžu svůj příspěvek opět uzavřít slovy: Nálada byla JEDNA A.  A o to nám přece hlavně jde. Aneb, jak by řekl Milan Pitkin: A vo vo vo tom to je! A ještě odkaz na fotografie                                                                                                                                                                                                                    (m)

U příležitosti Svatoanenské pouti jsme zahráli v Čisté u Rakovníka. Počasí přálo, sešlo se dost posluchačů a  nejen místních. Opět za námi dorazili ze vzdálených míst naši skalní příznivci, což nás  potěšilo. Snažili jsme se jim odvděčit nejen nasazením, ale také zařazením jejich oblíbených skladeb. Naše písničky si přišlo poslechnout jádro místní spřátelené kapely Šlapeton.  I oni byli rádi, že se po dlouhé době zase začínají rozjíždět kulturní akce, že se můžeme sejít, zahrát si, poslechnout, zazpívat. V závěru produkce už to několik párů nevydrželo a šli si na parket šoupnout křápem. Tanec je totiž stále zapovězenou aktivitou, proto to přítomní rytmu a pohybumilovní vyřešili takto šalamounsky. 🙂 My jsme samozřejmě vůbec nebyli proti. Hrálo se nám dobře a hráli jsme s chutí. Proto jsme se nenechali omezovat po ciferníku zběsile upalující ručičkou hodin a hráli jsme víc než půl hodiny přesčas.   Na závěr si dovolím citovat klasika.  Velitel četnictva z Putimi (Švejk): “ Nálada místního obyvatelstva i přespolních posluchačů byla jedna A.“  A o to nám jde!                                                                                  (m)

V sobotu 17.7. jsme měli další příležitost profouknout všechny trubky  prohnat mašiny nástrojů. Zaječovští zahrádkáři slavili padesáté výročí existence své organizace a to se sluší a patří udělat se vší parádou. Je doba dovolených, proto se akce neobešla bez záskoků. I když se jednalo hned o tři, nebylo to snad moc poznat. Hru jsme si užili a doufáme, že zahrádkáři, zahrádkářky, zahradníci i zahradnice ze Zaječova taky. Loučili se s námi s úsměvem a příslibem, že si nás při první příležitosti pozvou znovu. Doufám, že tou příležitostí nebudou až oslavy stého výročí, ale jiná významná událost v organizaci. Třeba vypěstování nejdelší okurky, vyšlechtění tchyňožravé kytky, nebo něco podobného. Tak hodně hnojte, zalévejte, ať je co oslavovat, ať vám brzy můžeme přijet zahrát.   Fotografie z této akce

                                                                                                                                                     (m)

Jak jsem to viděl a slyšel já

Právě jsem se vrátil ze hry na zbirožském náměstí. Byla to naše první hra po dlouhé přestávce a tak jsem do Zbirohu vyrážel s určitými obavami. Nezapomněli na nás naši posluchači?  Pokud jim muzika scházela tak, jako nám, nebylo třeba obav. Ale co když ne? A bude nám to po tak dlouhé době hrát?  Jedna věc je přehrát písničku od začátku do konce. To snad zvládneme. Ale soucítit spolu, dát každé skladbě to, co potřebuje, nepřehrát ji, ale vychutnat si ji spolu s kamarády a posluchači, dát jí to, co dělá Pohodovku Pohodovkou,… Půjde to? Vždyť jsme se rok neviděli,…. Posluchači nás neopustili. To je fajn. Pod slunečníky bylo opět plno, což nás hned na úvod potěšilo i povzbudilo. A teď my. Ivoš odklepl první písničku ve stejném rytmu, v jakém mi bušilo srdce a třásla se kolena. Pro začátek dobrý, alespoň rytmus bychom měli. (Hudba z Marsu) 

     Hráli jsme Slavonickou polku Vladimíra Fuky. Na úvod ji volíme často. Zpočátku hrají kluci sami a protože se střídají jednotlivé sekce, může si mistr zvuku Jarda Pospíšil všechno pěkně seřídit, poladit a poštelovat. Korekce, sílu, vyvážení jednotlivých nástrojů v kapele. Kluci dobrý. Bylo slyšet, že do toho jdou, jako bychom hráli minulý týden, a ne před rokem. Taky jsem to čekal, nejsou to žádná ořezávátka.  Teď přišly na řadu zpěvy. Tady jsem se bál, co budou po ročním povalování hlasivky říkat plné zátěži. Jistě, zkoušel jsem si doma či v autě něco přezpívat, ale bylo mi jasné, že teprve na jevišti se ukáže pravda v celé své nahotě. Mluvím jen za sebe, protože do odposlechu jsem si nechal poslat hlavně sebe, abych dobře slyšel, zda náhodou ta dlouhá pauza nebude signálem pro vhození ručníku do ringu. Během celého prvního poločasu jsme spolu zápasili. Já a moje hlasivky. Dával jsem jim stejné impulzy jako před tou koronavirovou pauzou. Očekával jsem tudíž stejné výstupy, ale už trénink doma a v autě naznačoval, že to nebude až taková pohádka. Dozněla Slavonická polka a prolukou Masarykova náměstí se rozezněl potlesk. Ne vlažný, z povinnosti. Ani bouřlivý. To určitě ne, ale jasný, veselý a upřímný.

       První kamínek ze srdce mi spadl. Ale stále mi bylo jasné, že hlasivky neposlouchají tak, jako kdysi. Do první poloviny koncertu jsem vybral takzvané tutovky, tedy písničky, které se těší jak přízni publika, tak v kapele proti nim nejsou výhrady. Navíc jsme museli sázet na tutovky, protože na postu toho, co tvrdí muziku seděl Tomáš Svatoň. Nechtěli jsme mu přidělávat vrásky na čele, protože jsme byli moc rádi, že za Milánka Polomského (dovolujícího si na dovolené) zaskočil. Mimochodem velmi dobře.  Ale zpátky na jeviště. S přibývajícími písničkami bylo vidět, že se produkce Pohodovky i po roční přestávce líbí. Přesto mi však neúprosné sluchátko odposlechu vracelo v celé nahotě můj souboj s hlasivkami. Ten stav, v jakém jsme se nacházeli, si pamatuju velmi dobře z dob, kdy jsme s jinou kapelou objížděli vesnické zábavy, plesy a tancovačky. Když člověk nastupuje na jeviště s chřipkou, horečkou a hlasivky mu jasně dávají najevo, že se jim to  vůbec, ale vůbec nelíbí. Bylo mi jasné, že brzy musí přijít chvíle pravdy. A to, že hlasivky buď začnou poslouchat a bude všechno jako dřív, nebo že vypoví službu úplně.  Snad na mně tyto obavy nebyly moc vidět, ale zvuky ve sluchátku odposlechu byly tu a tam ochraptělé a určitě to nebylo vinou elektroniky. Doufal jsem, že to přikryje Barunka druhým hlasem, či kluci svými nástroji.

     Zlom přišel až po přestávce. Hlasivky začaly poslouchat a i já jsem si druhou polovinu koncertu daleko víc užil. Jenom mě mrzí, že jsem zapomněl udělat z této akce nějakou fotografii. Máme jenom tři snímky, jeden z nich je v úvodu příspěvku.  Kdyby náhodou někdo z přítomných posluchačů zavítal na naše stránky a byl zároveň vlastníkem nějakého zdařilého obrázku z této akce, pošlete nám ho prosím na e- mail:  icermak @ iol.cz 

Všem přítomným posluchačům děkujeme za projevenou přízeň a jedné dámě potom za tác obložených chlebíčků. Byly výborné!

                                                                                                                                    Marťas

Po dlouhé, námi nezaviněné, nepříjemné, otravné, ubíjející a zničující, duši drásající koronavirové pauze opět začínáme hrát. Rád bych napsal že opět naskakujeme do kolotoče her, ale v koutku duše mi hnízdí obava, aby to nebylo jen takové pootočení… Aby to nedopadlo, jako loni.  V každém případě jsme se na to připravili. Kluci profoukli nástroje a vyhnali z nich pavouky, škvory a jiný hmyz, který se tam v dobách temna a koronaviru nastěhoval. Promazali mašiny, otřeli pavučiny.  Všichni jsme si vzali Kinedryl, aby se nám z toho štěstím nezatočila hlava. Ivoš přišil záplatu na díru ve velkém bubnu, kterou mu tam prokousaly myši, z květináčů od rajčat vytahal paličky, které tam sloužily jako opora. Už v sobotu na ně čeká jiná, lepší práce. V 9.30 totiž odklepou začátek našeho vystoupení v proluce Masarykova náměstí ve Zbirohu. Těšíme se na vás!