Strašická Pohodovka

     Strašice mají v Německu partnerské město Hohenfels. Spolupráce obou obcí je nejvíce vidět na poli kulturním. Společné kulturní akce mají v obou městech tradici, a tak často hohenfelští navštěvují Strašice i strašičtí Hohenfels. 13. července vyrazili Strašičáci na letní slavnosti do Hohenfelsu a nezapomněli s sebou vzít i Pohodovku. Jeli jsme jen na otočku. Ráno tam, zahrát a domů. Z celé akce byla asi nejzajímavější právě ta cesta. Jeli jsme rozděleni na 4 skupiny. Pro pořádek si je označme písmeny. A – autobus s částí kapely, zástupci zastupitelstva a občany  Strašic. Skupina B – Petr bratr jako řidič a velitel ve voze Hyundai Tucson, náklad a pasažéry tvořila trumpetová sekce. Skupina C – Jára a Klára se zvukovou aparaturou. U céčka se na chvíli zastavím. Tato veledůležitá odnož si to v klidu přihasila ke státní hranici, ale jelikož měli osobní vůz aparaturou až po střechu napěchovaný, vypadali podezřele. Proto byli patřičnými orgány obezřetně zastaveni a podrobeni kontrole. HA! Problém! Jára neměl občanku, tudíž, ač byl náklad shledán nezávadným, vůz s neidentifikovatelnou osádkou nemohl být do Německa vpuštěn. Otočka a tradá zpátky do Plzně pro doklad totožnosti! Samozřejmě to Jarda ohlásil kapelníkovi, kterému vyletěl krevní tlak do nadoblačných výšin a tepová frekvence atakovala hodnotu 200 tepů za minutu. Nejsem zdravotník, ale předpokládal bych, že bude mít ve tváři barvu krocaního hudrovadla. Je zajímavé, že (a tady úplně pominu výraz tváře) barva jeho obličeje vůbec nebyla červená, ale šedozelená, nevýrazná, myslím, že nejblíže odstínu khaki. Kdyby řídil Jarda, napsal bych, že letěl zpátky jako hovado. Myslím ale, že za volantem seděla Klára, proto napíšu, že se vraceli velmi rychle. Stačili dorazit do Hohenfelsu včas, zapojit aparaturu, hodit se (i nás ostatní) do klidu, nastavit bezva zvuk a nasadit úsměv (viz fotogalerie). Proto jsme si mohli užít koncert jako vždycky. Skupinu D jsem tvořil já s Ondrou jako pasažéři, Martin – řidič vozu Škoda Octavia 1,9 TDI barvy červená „cayen“ a Barunka – zpěv, velitelka vozu, talisman kapely. Skupiny A, B a C jely modrou trasou, Skupina D pak trasou šedivou se zastávkou ve Staňkově (viz fotogalerie). Dnešní příspěvek jsem vzal tak trochu „po Cimrmanovsku“. Znalec snad ocení, nezasvěcený doufám promine.                                                                               (m)

     Hned v pondělí, po úspěšně zvládnutém „dvojboji“ ve Zbiroze a Mirošově nás čekalo vystoupení v Rokycanech, v parku u Plzeňské brány. Tady nás trochu potrápila skutečnost, že jsme se teprve ve čtvrtek dozvěděli, že s námi nemůže jít Martin zpívat. Martin (Šáša) však bleskurychle zajistil rovnocenný záskok a tak si s Bárou zazpíval Honza Šimůnek z Úhlavanky. Bára v Úhlavance taky před nějakým časem zaskakovala, Honzou už zpívali, a tak i toto vystoupení mohlo být na pohodu. Taky zpočátku bylo. Opět nás potěšili přítomností příznivci s Otročiněvsi, jen počasí se tentokrát nevyvedlo. I když na fotografii ještě prosvítá mezi stromy sluníčko, během naší produkce se přihnaly mraky a docela vydatný déšť koncert předčasně ukončil. Je to škoda, protože jak rychle déšť přišel, tak odešel. Snad jsme si tu smůlu vybrali a po zbytek léta nám už počasí bude přát.                     (m) 

     Pro dnešní příspěvek jsem zvolil poněkud netradiční obrázek. A mám k tomu dobrý důvod. Ale hezky popořádku. Na začátku července začíná ve Zbiroze tradiční přehlídka dechových hudeb Vačkářovo hudební léto. Každou prázdninovou sobotu se na jevišti v proluce Masarykova náměstí představí jedna dechová kapela, která svými písničkami dvě hodiny baví posluchačstvo. Tradicí je i fakt, že zahajující kapelou je Strašická Pohodovka. Proto jsme i letos vyrazili hudební léto otevřít. Dnes se ale nechci moc rozepisovat o průběhu akce. Snad jen v krátkosti. Těšili jsme se a snad se těšili i posluchači, kterých přišlo zase hodně. Počasí přálo, a tak mnozí hledali místa ve stínu stromů. Co nás ale potěšilo nejvíc? Přijeli si nás poslechnout naši příznivci z Otročiněvsi. Nejen že za našimi písničkami vážili takový kus cesty, ale navíc nás ještě obdarovali! Přivezli nám něco na zub, a to nejen pro milovníky sladkého. I Milánek si přišel na své, protože na jednom podnose byl vynikající závin na slano plněný samými dobrotami. Krabičky zase ukrývaly neméně dobré koláče s ovocem. Už za tohle občerstvení si zaslouží autorky velký dík, ale to ještě není všechno. Každý z nás dostal ještě na památku klíčenku s muzikantským motivem! To jsme tedy všichni doslova čubrněli a slova díků nebrala konce. Taky Jaryn velmi rád splnil jejich přání a zahrál oblíbenou skladbu Píseň svatého Valentýna. Byl jsem si tuto orchestrálku poslechnout v hledišti a musím vyseknout pochvalu i Jardovi za zvuk. Před polednem jsme se s posluchači rozloučili, zabalili fidlátka a přesunuli se do Mirošova k odpolednímu koncertu. Tam už nám bylo o poznání tepleji. Sluníčko ozařovalo celé jeviště a nebylo kam se schovat. A protože jsme hráli celý koncert v kuse, bez přestávky,  končili jsme s orosenými čely. I tady jsme do toho dali všechno, tak snad se naše písničky líbily i v Mirošově.                                                                        (m)

     

V sobotu 14. června se opravdu vydařilo počasí, a tak jsme si mohli užít první letošní koncert pod širým nebem. Organizátoři postavili jeviště do stínu stromů, proto se nám hrálo a zpívalo opravdu moc hezky. Koncert Strašické Pohodovky Dobřívské vínování zahajoval v jednu hodinu po obědě. Počítali jsme tedy s tím, že posluchačů možná nebude tolik, na kolik jsme zvyklí. Zato všichni, kteří dorazili, nebyli ještě ovíněni, a tak si naše koncertování užívali stejně jako my. Připravili jsme pro vás s Járou Pospíšilem (zvukař) první várku fotografií z akce. Není jich zatím moc, ale snad časem přibudou další. Dobřívské vínování    A dnes nejen to, pan Josef Jelínek zveřejnil na YouTube krátký sestřih našeho vystoupení. Dobřívské vínování video    (m)

     Všechny příznivce Pohodovky, dobré nálady i dobrého vína si dovolujeme pozvat v sobotu 14. června k vodnímu hamru v Dobřívě. Tou dobou tam totiž bude začínat „Dobřívské vínování“. A protože k dobrému vínu patří také zábava a muzika přijdeme tam zahrát. Přijďte si dát skleničku (dvě, tři,…sedm, osm,… ) a poslechnout si naše písničky. Těšíme se na Vás. 

                                                                                                                                             (m)

Vzhůru do dalšího roku! 1. března jsme se vypravili na zbirožský masopust. Počasí se vydařilo, stejně jako celá akce. Zbirožáci tradičně připravili spoustu pěkných masek, které se sešly na náměstí, odkud masopustní průvod vyrážel. Zahráli jsme pár kousků na úvod a po starostenském „požehnání“ jsme průvod masek doprovázeli městem. Průvod končil na dvoře za městským úřadem, kde na unavené, ale spokojené účastníky i muzikanty čekalo zabíjačkové občerstvení. Když si všichni naplnili bříška, celou akci jsme zakončili ještě tradiční after party v místním kulturním sále. Letos nám přišli pomoci Pepík Vácha s baskřídlovkou, Tomáš Svatoň s harmonikou a s tubou Véna Kolský.  Děkujeme. Kdo byl přítomen, jistě mi dá za pravdu, že to byla vydařená sobota. Na závěr ještě přidám dva odkazy. První na fotografie z celé akce a druhý na video, které připravili pořadatelé. Tak ať se vám líbí.                                                                                                       (m)

Video z FB – Masopust Zbiroh 2025

Fotogalerie – Masopust Zbiroh 2025

                                                                                                                                                   

  Tak nám začalo léto a s ním koncertování pod širým nebem. Jako každým rokem jsme šňůru prázdninových koncertů zahájili v proluce zbirožského náměstí. I letos jsme zahajovali festival Vačkářovo hudební léto. Nebo Zbirožské kulturní léto, jak kdo chce. Počasí nám přálo a posluchačů přišla také spousta. Měli jsme trošku obavu, zda to všechno klapne, protože zvukař Jarda končil ve 3 hodiny ráno na Orlíku. Musel všechno zabalit – zvukovou aparaturu, světla i jeviště a stihnout to do rána na zbirožské náměstí. A bez namáčení!!! Vlastně, co to plácám, bez usnutí!!! Stihnul to a tak jsme si koncert užili. Nejen že nás nazvučil, ale stihnul udělat i několik dokumentárních snímků. Děkujeme Jardovi za obětavost a všem návštěvníkům za přízeň. Těšíme se na shledání na dalších letních akcích Pohodovky.  Fotky z akce zde  

                                                                                                                                           (m)

Ke každoročním akcím Pohodovky patří vystoupení konané u lesního kostelíčku nad Třebnuškou (nebo nad Lhotkou – záleží z jaké strany na kopec stoupáte) u příležitosti svátku sv. Vojtěcha. Dubnové počasí bývá nevyzpytatelné a proto jsme si tu už zažili prakticky všechno. Déšť a zimu (to nejčastěji), sníh, a párkrát i hezké počasí. Každý jistě ví, že pár jsou dva, a my všichni jsme moc rádi, že letos to tedy s tím počasím vyšlo podruhé. Taky návštěva byla obzvláště početná. Pivo teklo proudem, hrálo se, zpívalo a tak i když akce trvala stejné čtyři hodiny, jako každý rok, letos to uteklo jako voda.  Fotografie z této akce si můžete prohlédnout ve fotogalerii.          U Vojtěcha – fotky  

                                                                                                                                          (m)